Léky proti bolesti

Léků proti bolesti existuje spousta a mnozí z nás mívají problém si správně zvolit. Proto bychom vám rádi nabídli jejich stručný přehled a charakteristiku.

Pokud je to možné a účelné, léčba bolesti začíná nefarmakologickými metodami. Je-li ale zapotřebí po lécích sáhnout, konkrétní přípravek se volí podle:

• typu bolesti,
• dalších onemocnění, kterými můžete případně trpět,
• léků, kterými se aktuálně léčíte,
• intenzity aktuální bolesti,
• možných nežádoucích účinků přípravku.

Základní rozdělení 

K řešení bolesti se využívá několik skupin léků (analgetik):

• neopioidní (ta se dělí na analgetika-antipyretika a nesteroidní antirevmatika),
• opioidní,
• kombinované.

K těmto léčivům se mohou v odůvodněných případech podávat i přídatná léčiva (koanalgetika, modulátory bolesti), která účinek analgetik vhodně doplňují. Mezi ně se například řadí:

• kofein,
• antidepresiva,
• antikonvulziva (antiepileptika),
• lokální anestetika,
• anxiolytika,
• antipsychotika (neuroleptika),
• kortikosteroidy.

Analgetika se představují

1. Analgetika – antipyretika

Používají se k potlačení akutních a některých chronických* bolestí. Nemají protizánětlivý účinek, proto se nepoužívají u stavů, kde se uplatňuje zánět (např. artritida*). Mezi účinné látky této skupiny patří:

• paracetamol,
• metamizol,
• propyfenazon.

* Léčba chronické bolesti, stejně jako léčba revmatických onemocnění kloubů patří do rukou lékaře.

2. Nesteroidní antirevmatika

Tato skupina léků tlumí různé typy bolestí slabé až střední intenzity, přičemž u bolestí zánětlivého původu mohou být účinnější než opioidy. Podstatou jejich účinku je blokování tzv. cyklooxygenázy (COX). To je enzym, který je v těle obsažen v několika formách. Jedna z nich (COX-2) se uvolňuje v organismu při zánětu nebo poškození tkání, druhá (COX-1) je za normálních podmínek přítomna v různých tkáních, kde reguluje přirozené procesy.

Podle míry zablokování jednotlivých podtypů enzymů se dělí na:

• neselektivní inhibitory COX: inhibují účinek obou typů cyklooxygenázy; do této skupiny patří např. kyselina acetylsalicylová (aspirin, acylyrin), ibuprofen, diclofenac nebo indometacin;
• preferenční inhibitory COX-2: tyto léky rovněž blokují účinek obou cyklooxygenáz, výrazněji ale COX-2; spadá sem např. nimesulid nebo meloxicam;**
• selektivní inhibitory COX-2 (koxiby): mezi tato léčiva řadíme např. celecoxib nebo parecoxib.**

** Léky s obsahem těchto léčivých látek jsou dostupné pouze na předpis.

3. Opioidní analgetika – jen na lékařský předpis

Opioidy jsou nejsilnější léky proti bolesti, jsou dostupné na lékařský předpis k léčbě všech typů bolesti (kromě bolesti zánětlivého původu). Nejčastěji se používají u nádorových nebo pooperačních potíží. Berou se tehdy, kdy už neopioidní analgetika bolest dostatečně neztlumí. Pokud ale má nemocný opravdu velmi silné až nesnesitelné obtíže, může lékař sáhnout přímo k opioidům. Jejich nevýhodou je tlumivý až uspávající účinek při vyšších dávkách a také riziko vzniku závislosti. Opioidy lze rozdělit podle síly na:

• silné – morfin, fentanyl, oxykodon, penthidin, buprenorfin,
• slabé – kodein, dihydrokodein, tramadol.

4. Kombinovaná analgetika – většinou na lékařský předpis

V porovnání s léky ostatních skupin se používají poměrně málo, ale stále. Jsou vyrobeny z kombinací několika analgeticky působících látek – často je v nich tramadol, paracetamol, kyselina acetylsalicylová nebo kodein. Mohou obsahovat látky se slabými psychotropními účinky – kofein nebo guaifenesin.

5. Přídatná analgetika (koanalgetika) – jen na lékařský předpis

• Antidepresiva. Některá z nich mohou nemocnému ulevit od bolesti, kterou nelze potlačit jinými typy analgetik. Rovněž lze jejich prostřednictvím léčit depresi, která hrozí v případě chronické bolesti.
• Antiepileptika. Ta se obvykle používají k léčbě epilepsie, ale dlouhodobě se používají i na bolesti nervového původu. Jsou účinná hlavně proti bolestem vystřelujícího charakteru, jsou-li ostré šlehavé nebo jako po podráždění elektrickým proudem.
• Lokální anestetika podaná do žíly. Ordinují se u nenádorových bolestí pohybového systému. Podávají se v infuzích do žíly. Tyto léky aplikuje lékař. 
• Anxiolytika. Uplatňují se u lidí s chronickými silnými bolestmi, ale hrozí u nich riziko vzniku závislosti.
• Antipsychotika (neuroleptika). Používají se při léčbě bolesti relativně málo. Jejich častější aplikace je u bolestí spojených s úzkostí, psychomotorickým neklidem, nespavostí a u neuropatických bolestí (vznikají v nervovém systému). Mohou mít tlumivé účinky.
• Kortikosteroidy. Účinkují proti otokům a mají silný protizánětlivý účinek. Používají se u nádorových bolestí, u některých zánětlivých stavů a revmatických onemocnění. Pokud je to možné, měly by se brát spíše krátkodobě. 

(ivh)

Zdroj: CANCER RESEARCH UK. Types of painkillers. [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.cancerresearchuk.org/about-cancer/coping-with-cancer/coping-physically/pain/treatment/drugs/types-of-painkillers

WHITEHALL, Jenny a Louise NEWSON. Painkillers. [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.patient.co.uk/health/painkillers

OPAVSKÝ, Jaroslav. Bolest v ambulantní praxi: od diagnózy k léčbě častých bolestivých stavů. Praha: Maxdorf, 2011, s. 87–134. Jessenius