Obecné zásady farmakoterapie
Obecné zásady farmakoterapie bolesti
Volba a vedení analgetické léčby vychází z pacientova údaje o intenzitě a charakteru bolesti a z konkrétního klinického stavu. Nerozhoduje biologický původ bolesti (nádorová, nenádorová), ale její intenzita.
Při výběru léčiva z analgetického žebříčku se u AB uplatňuje postup "shora dolů" (step down), u CHNNB postup „zdola nahoru“ (step up).
U intenzivní AB je na místě parenterální podání analgetika, event. i opioidu (např. anginózní bolest při akutním infarktu myokardu, renální a žlučníková kolika). Jinak má jednoznačnou přednost neinvazivní podávání analgetik – per os, transdermálně, rektálně.
Z hlediska časového faktoru jsou u AB nejvýhodnější analgetika s rychlým nástupem účinku, u CHB se analgetika podávají podle časového plánu a předchází se tak rozvoji bolesti.
Analgetika titrujeme proti bolesti a používá se nejnižší analgeticky efektivní dávka. Kombinace neopioidních a opioidních analgetik má aditivní účinek. Aditivní efekt má i kombinace analgetik s adjuvantními analgetiky a paracetamolu s NSA. Zásadně se nekombinují jednotlivá NSA (zvýšení rizika vedlejších účinků).
Analgetickou léčbu je nutno individualizovat z hlediska volby i dávky analgetika. Od počátku je nutná monitorace účinnosti léčby a vedlejších účinků analgetik, které je nutno razantně léčit.
U některých typů CHNNB je na místě pacienta vybavit záchrannou (rescue) medikací k řešení průlomové a incidentální bolesti. Prospěšnost analgetické léčby by měla zřetelně převyšovat její vedlejší projevy.
Některé typy akutních bolestí (např. bolesti s neuropatickou komponentou, migréna, pooperační a úrazová bolest, nádorová bolest, anginózní bolest, bolest při náhlých příhodách břišních atd.) vyžadují své specifické farmakoterapeutické postupy a léčbu v některých případech určuje lékař příslušné odbornosti.
