Šíření bolesti

Nociceptory jsou jen vzdálené výběžky neuronů, nervových buněk. Ty mají velké, obvykle cípaté, hvězdicovité, nebo naopak hladké kulaté tělo a dlouhé, předlouhé výběžky. Nociceptory jsou umístěny právě na konci takových dlouhých výběžků. Při aktivaci nociceptoru se vytvoří nadprahové napětí mezi vnitřkem výběžku (tedy nervové buňky) a vnějším prostředím. Dojde-li k tomu, toto napětí se "rozběhne" po výběžku směrem k tělu neuronu.

Neurony pro vnímání bolesti jsou umístěny v paraspinálních gangliích (po stranách míchy). Informace běžící v tomto neuronu je "nocicepce", je to informace o podráždění receptoru. Bolest jako taková vzniká teprve při vědomém zpracování této informace v mozkové kůře.

Druhy bolesti

Existuje několik způsobů, jak se může informace o podráždění nociceptorů do mozkové kůry dostat. Všechny nociceptory jsou výběžky dvou typů neuronů. Jde jednak o rychle vedoucí, myelinizované (myelin je izolace, jakási "bužírka" nervových vláken, ne všechny neurony jsou jimi vybaveny) výběžky Aδ-neuronů (A delta). Tato vlákna jsou zodpovědná za přenos informace o přesném místu bolesti, za bolest ostrou, jasnou. C-vlákna neuronů jsou naproti tomu nemyelinizovaná, bez „bužírky“, a vedou informaci o nejasné, tupé bolesti, kterou není možno přesně umístit.

Dráhy bolesti – rychlá…

Existují dvě hlavní nervové dráhy, po nichž informace o bolesti dosahuje mozku. Za prvé jde o dráhu mícha–talamus (tractus spinothalamicus). Tato dráha vede právě rychlou, přesnou informaci z Aδ-vláken. Tato dráha vede informace o bolesti, teple, chladu a dotykovém čití. Pro vnímání bolesti je podstatné, že informace dosáhne talamu. Talamus bývá označován za bránu vědomí a představuje jakýsi filtr, který rozhoduje o tom, která informace vstoupí do mozkové kůry. Bolest má samozřejmě velkou prioritu.

… a pomalá

Činnost spinotalamické dráhy, co se bolesti týče, doplňuje dráha spinoretikulární (tractus spinoreticularis). Tato dráha neústí do talamu, ale především do jader retikulární formace v prodloužené míše. Tam se mohou signály „přepojovat“ a pokračovat do dalších částí mozku. Retikulární formace je soubor nervových jader v prodloužené míše, který mj. zabezpečuje bdělý stav tím, že dráždí a probouzí mozkovou kůru.